Hepatopatie jater je označení pro skupinu onemocnění jater. Tento název se dříve používal pro jaterní choroby, které nebylo možné dříve přesně identifikovat. Navzdory tomu, že různé výsledky testů a vyšetření ukázaly nějakou jaterní odchylku. Současní lékaři specializující se na oblast jater ovšem tvrdí, že medicína je již na takové úrovni, aby dokázala přesně identifikovat každou jaterní chorobu. Proto se čím dál více termín hepatopatie jater používá jako souhrnné označení pro skupinu nemocí jater. Přesně z tohoto pohledu si nyní uvedeme základní hepatopatická onemocnění.
Steatóza jater
Steatóza, česky též ztučnění jater, je onemocnění, při kterém se v játrech ukládají tuky. Příčin vzniku steatózy je několik. Mezi nejčastější patří nadměrná konzumace tučných jídel s vysokým obsahem cholesterolu, přílišné pití alkoholických nápojů, přijímání některých léků (např. určité druhy kortikoidů) nebo různé jedovaté látky včetně jedovatých hub.
Wilsonova choroba
Jedná se o závažné dědičné onemocnění. U Wilsonovy choroby dochází k hromadění mědi v organismu, přičemž právě játra jsou jedním z nejčastěji postižených vnitřních orgánů. Wilsonova choroba se objevuje v dětství nebo během dospívání. Pokud se na ni nepřijde včas, tak bývá smrtelná.
Hepatitida jater
Hepatitita jater je v naší zemi spíše známá jako žloutenka. Žloutenka je vlastně zánět jater, který je obrannou funkcí jater na některý z impulsů. Mezi faktory, které vyvolají obrannou reakci a zánět jater patří zejména viry, alkohol, některé druhy léků, užívání drog a také přehnaná reakce imunitního systému. Hepatitida má několik forem. Žloutenka A se přenáší špatnou hygienou – vodou, špinavýma rukama a neumytými potravinami. Žloutenka B se přenáší krví – tedy transfuzí, nesterilní jehlou, z matky na dítě a také pohlavním stykem. Žloutenka C se přenáší znovu krví a jde o vážnější formu, než je hepatitida B. Existují i formy hepatitida D, která se přenáší krví a hepatitida E vznikající v důsledku špatné hygieny včetně infikované vody.
Cirhóza jater
Jedná se o nekrózu jaterní tkáně. Cirhózu rozlišujeme na mikronodulární cirhózu a makronodulární cirhózu. Liší se podle toho, jaké velikosti dosahují uzly, které se tvoří na jaterní tkáni. V některých případech se jedná o smíšenou formu cirhózy. Pokud se jaterní cirhóza neléčí, může dojít na transplantaci jater nebo dokonce smrt postiženého.
Existuje mnoho dalších jaterních chorob, které se můžou zahrnout pod pojem hepatopatie jater. Jmenovat můžeme například hemangiom jater, což je vlastně nezhoubný krevní nádor jater. Závažná je také infekční mononukleóza, kterou v drtivé většině případů roznáší herpetický EB virus. Ačkoliv někteří autoři nesouhlasí, tak do výčtu hepatopatických chorob můžeme uvést i různé formy rakoviny jater. A to jak nezhoubné, tak zhoubné nádory.
Další články z rubriky
- EB virus: Příznaky, léčba (EBV)
- Infekční mononukleóza: Příznaky a její léčba
- Wilsonova choroba
- Hemangiom jater
- Steatóza jater (ztučnělá játra)
- Rakovina jater: Příznaky a doba přežití
- Cirhóza jater: příznaky a její stádia
- Hepatopatie jater
- Cysta na játrech
- Jaterní encefalopatie
- Další články z rubriky 'Choroby jater' »
